Prolog
Za dávných časů, nedlouho poté, co se antikové povznesli a zanechali Zemi v rukou jejího lidu, se začaly formovat první goauldské říše. Svou vlastní technologií si podmaňovali světy. Jeden za druhým se dostával do jejich područí. Lidé na těchto planetách se nemohli bránit, antikové, kteří je rozmístili na planetách zmizeli a spolu s nimi se ztratili i cenné vědomosti a technologie. Moc goauldů sílila a jejich otrokářský systém se zdokonaloval. Čím více dobytého území, tím více otroků, tím více výnosů z naquadahových dolů, který používali na stavbu svých vesmírných plavidel. Jejich chamtivost a touha po moci nebrala konce. Nenašel se, kdo by se jim postavil, každý sebemenší náznak odporu byl trestán veřejnou popravou. Goauldi se prohlásili bohy, čímž utužili věrnost svých poddaných, kterým demonstrovali svou sílu, ,,božskou,, sílu. Jejim expanzivním záměrům se nevyhnula ani Země. Ovládl ji goauld jménem Ra. Ani zde se nikdo neodvážil vystoupit proti krutovládě. Všudypřítomný strach odváděl svou práci dobře. Zotročený lid vykonával své po dlouhá léta. Již nikdo nevěřil ve spásu. Téměř nikdo. Přece jen se o jednom takovém povídalo...
Etapa první
Neznámý
Bylo častně ráno. Muž vyhlédl malým oknem na vycházející slunce. Nacházel se ve svém skromném domku někde na jihu Pyrenejského poloostrova. Příbytek byl sice velice chudobný, avšak uvnitř ukrýval nesmírně cenné dokumenty, doslova rozsáhlou antickou antickou knihovnu. Můž pohlédl na otevřenou knihu na stole. Geometrické obrazce a náčrty nepochybně znázorňovaly Zemi a Slunce, detailně popsané zatmění Slunce. Dnes měl tento jev nastat. Muž se naposledy zadíval do knihy a potom zaměřil zrak ke skříni. Vytáhl z ní starou ošoupanou kutnu a cestovní vak, do kterého vzápětí skládal nějaké svitky, obilné placky a malou knihu. Kapuci černé kutny si přehodil přes hlavu aby skryl tvář, naposledy se porozhlédl po místě, kde strávil studiem celý život a vyšel po lesní cestě. Šel klidným stálým krokem.
Putoval již několikátý den. Poprvé od té doby narazil na lidi. Dostal se do menšího městečka. Lidé zde pžebývali v doslova chatrčích. V jejich očích šel vidět strach a bída. Sem tam se naskytlo pár lépe oděných lidí. Nepochybně to byli špehové. Jen jim se mohlo dostat osvobození od práce v dolech. Můž v kutně procházel ulicí. Zahlédl jej jaffa postávající u jednoho z otroků a vyhrožoval mu smrtí. Bil jej tyčovou zbraní a křičel na něj příkazy. Náhle své činnosti nechal a přecházel k neznámému muži. Při tom uvedl svou tyčovou zbraň do stavu pohotovosti a nedůvěřivě mířil na muže. ,,Kdo jsi?" otázal se ho jaffa. Muž něco šeptal. Jaffa šel blíže aby mu lépe rozumněl. Náhle se jeho rozčilený výraz stal neutrálním. Doširoka otevřel oči a vydal se dál, jako by se nic nestalo. Pár lidí, jež ho vidělo se jen vylekalo a zaběhlo do chatrčí. Zatmění Slunce se blížilo a teď měla přijít ona chvíle, ne kterou se připravoval již od svého dětství. Byl k tomu předurčen. Kým? To sám nevěděl. Jen si byl jist, že ta zářivá bytost, jež mu dala k dispozici antické spisya naději, jej přesvědčila natolik, že byl pro svůj úkol ochoten obětovat život. Už nadešel čas. Ze Slunce se stal zářivý prstenec. Můž vystoupil na vyvýšené místo a sylným hlasem začal své dílo.
,, Lide zdejší, " začala jeho slova a po krátké odmlce pokračoval: ,, Dnes nastal den, kdy se vzbouříme proti našim utlačovatelům. Dnes, bratři a sestry, zjistíte pravdu o vašem ,,bohovi,,." Jeho hlas se šířil ulicemi. Zaslechli jej i jaffové v kasárnách, kteří poplašeně vyběhli ve zbroji, aby zastavili slova, jež si získala pozornost obyvatel. Ihned po tom, co doběhli k místu, bez váhání vypálili na neznámého muže z tyčových zbraní. Dav se rozprchl a šílel. Můž před sebe pozvedl svou pravici a rázem střely změnily směr a vymrštily vzhůru. Velitel jaffů se nad tím pozastavoval v úžasu stejně, jako ostatní. Hned na to však rozkázal pokračovat v palbě. Muž se zdál být nepřemožitelný. Velitel to nechápal. Zděšením najednou zjistil, že klidná tvář se z obličeje muže vytratila, projevoval ironický úsměv a střely se obrátily proti oddílu jednotek. Všichni padli, včetně velitele. Lidé ztichli.
,, Přivolal si na nás hněv boží! " pokřikoval jeden ze starců a ostatni mu dávali za souhlas. Můž opět nasadil klidný výraz a pronesl: ,, Žádný bůh neexistuje, je to pouze zlý tvor ovládající lidské tělo. Nemá zdaleka moc, jakou prezentuje. Kdyby sme se proti němu postavili, něměl by nás jak zastavit. Stačí vytvořit organizované skupiny. Bude se děsit při každém náznaku nepokojů..." Na to se znovu ozval stařec: ,, Jak ti máme věřit? Má velkou moc ! Jsi blázen! ". Muž se opět chopil slova: ,, Potom považuj za boha i mne, starče. Nedokázal sem snad svou silu bohů? " Tímto uvedl lid v hluboké zamyšlení. I stařec, který mu odporoval se zdál být vlídnější. Vypadalo to, že při prvním úkolu obstál. Znamení se zatměním Slunce bylo pravdivé, od toho dne mu dodalo Slunce spojené s Měsícem obrovskou energii, přesně jak předpověděla kniha. Chvíli si lidé šeptali. Pak se jeden vyvýšil nad druhé: ,, Souhlasíme s tvými slovy moudrý cizinče. Jestli je bůh Ra opravdu takový, jak říkáš, chceme změnit svůj život. Jako otrokům by nám bylo stejně lépe mrtvým než-li živým,, Bouřlivý jásot symbolizoval první vyhranou bitvu na poutníkově cestě.
Po chvíli se ozvala žena. ,, Jak ti máme říkat, cizinče? Jaké je tvé jméno? " . Muž pohlédl na překrásnou ženu a vypravil ze sebe velitelským hlasem: ,, Říkejte mi, DeathPaint..."
Etapa druhá
Glory Victory
Uběhlo několik dní po osudném setkání DeatPainta s lidem malého městěčka. Zpráva o jeho zázračné moci a zapálané řeči směřující proti goauldům vyvolala vlnu naděje mezi prostým zotročeným lidem. Informace o jeho schopnostech se šířily, jak řetězová reakce. Skupinka lidí doběhla do vesnice, odtud vyběhlo dalších několik skupinek lidí se zprávou a tak to pokračovalo. Samozřejmě, že leckterá skupina lidí byla odhalena a hned na to veřejně popravena. Jaffové však nedokázali tok událostí zastavit.
DeathPaint. Toho jména se začínali obávat všichni vysoce postavení lidé a jaffové v okolí. Taky měli proč... Krátce po tom, co mu dali důvěru lidé z onoho městěčka, DeathPaint neztrácel čas a s davem lidí, toužících po svobodě, se řítil na další a další městečka. Stále nabíral lidi zatím jen na menších místech...
Dnes DeathPaint obsadil další menší městěčko. Již se dalo hovořit o armádě lidu, kterou za tu krátkou dobu vytvořil. Jeho řeč zaujala poddané na každém místě. Nyní se DeathPaint rozhodl podniknout vpád do největšího města v celém okolí, oblíbeného sídla goaulda Ra, do bohatého města Carneux. O svém záměru informoval lid, který se kolem něj sešel. Po vyslyšení jeho plánu se vznesl ohromující jásot a bojový křik.
Tři dny putovali nevlídnou krajinou, čelili náhlým útokům jaffských hlídek, které získavaly na intenzitě, jak se stále víc a víc přibližovali ke Carneux. K večeru dorazili na okraj lesa, odkud šly vidět mohutné hradby onoho města. Každých 10 metrů se v rozestupu nacházely kanony, na obloze hlídkovala letka a na hradbách neustále pohodovaly stráže. DeathPaint se rozhodl zaútočit pod rouškou tmy.
Sotva Slunce zašlo za hory, DeathPaint svolal pár vybraných, které si zvolil jako kapitány jednotlivých bojových oddílů. Byli to Kaprik, Chuchy, Overlord, Chalda, Dark Warrior a Asterix. Rozdal jim instrukce a šel se naposledy podívat na překážku stojící mu v cestě, na pevnost...
Mezitím ve městě Carneux...
Entrest, správce města nenáviděný pro svou krutost a přepychový život, se nervózně procházel po bohatě zdobené komnatě. Již pár dnů se k němu donášely zprávy o povstáních v okolí organozované záhadným a mocným velitelem. Náhle se otevřela vrata a dovnitř vstoupil Atrej, Raova pravá ruka a Entrestův host. ,, Hlídky zahlédly včera hloučky lidí mířící sem." pronesl k Entrestovi Atrej a pokračoval: ,, Je tu něco znepokopivého, postrádámě několik jaffských oddílů, kteří byli na pravidlené obchůzce. Něco se chystá a nebude to nic dobrého. Dej si pozor jak budeš jednat. Ten DeathPaint může být nebezpečný, dokonce až tak, že se může zmocnit města. Jistě víš co by následovalo jak by to můj pán zjistil..." Atrej se odmlčel a nechal promluvit Entresta. ,, Pomlč, jsou to jen báchorky. Ti hloupí otroci pro mne nemůžou znamenat žádnou hrozbu, ať jsou vedeni sebedokonalejším vůdcem. A dost již. Naše hradby jsou nedobytelné. Nic nám nehrozí.". Atrej si uvědomil, že Entresta o riziku nepřesvědčí. Měl smysl vycítit přicházející hrozbu. Na nic nečekal a chvatným krokem se vydal k Hataku, nastoupil do něj a odletěl...
Entresta vyrušil ze spánku křík. Zděšený vyběhl z komnaty na hradby. V temné noci viděl jen světla s kanonů na hradbách, tyčovách zbraní a menších goauldských děl u lesa. Hordy a hordy lidí běžely s bojovým kříkem k hradbám a k hlavní bráně. Pak zahlédl Entrest cosi ohromného. Nepochybně to byl on, DeathPaint. Z ničeho nic se vynořil z lesa, jeho kutna nyní při boji zářila zlatavou barvou a vytvářela kolem něj osobní štít. Pohyby rukou odhazoval davy jaffů, kteří nestihli utéct za bránu a museli bojovat s lidem. DeathPaint dorazil k bráně, nezastavil se však, nýbrž stálě běžel. Jeho ruce se dotkly hlavní megalitické brány. Ta se prudce vymrštila a uvolnila tak průchod vojsku. Entrest nevěřícně koukal na bitvu. Absolutně nechápak co se dělo. Neměl šanci. Město padlo a neporazitelnost boha utrpěla široko daleko. Entrest v záchvatu šílenství a bezmoci nasedl do letounu a opustil město. DeathPaint zvítězil a ještě té noci propukly nad osvobozením bouřlivé oslavy desetitisíců lidí.
Mezitím v Gíze, hlavním centru Raovy krutovlády...
Po příletu Atreje se chopil Raa vztek. Atrej, jakožto jeho věrný služebník a skvělý diplomat si získal Raovu důvěru a mohl s ním i lechce manipulovat. To hodlal právě využít. Poklekl a promluvil: ,,Můj pane, byl jsem nedávno svědkem Entrestovy hlouposti, kdy nebral na vědomí mé varování o blížícím se nebezpečí. Je nanejvýš vhodné ho potrestat. Sám bych věděl o lepším správci území, které již ztratil! ". Ra vztekem bez sebe dal Atrejovi za pravdu a pověřil ho zlikvidováním protestů. K dispozici mu dal 700 000 jaffů, na 5 000 stíhačů a nespočet pozemní vojenské techniky. To svědčilo o strachu, který v něm nepokoje způsobily. Za odměnu mu pak přislíbil Entrestovo území. Atrej odcházel vítězným krokem z hlavního chrámu, v očím mu plál ohěň a jeho ďábelský úsměv nevěštil nic dobrého. Měl něco v plánu...
DeathPaint hleděl na hvězdy, poslouchal bujarou zábavu, hudbu linoucí se z nástrojů a jeho mysl byla zaplněna představami. Z jeho duševního rozjímání jej až vyrušila ona nádherná dívka, která se ho poprvé zeptala na jeho jméno. DeathPaint byl jejím půvabem okouzlen. Po , pro něj nekonečné, době se jí odvážil zeptat na jméno. ,,Kentoya se jmenuji." odpověděla děvečka, přisedla si vedle pohledného muže v kutně a zadívala se mu do očí. Oba propadli kouzlu, kouzlu lásky...
Etapa třetí
Loutka zla
DeathPaint se probral v komnatě patřící dříve Entrestovi. Vedle něj ještě poklidným spánkem ležela Kentoya. Mile se na ni podíval, pak vstal a vypravil se za svými veliteli. Vešel do hlavní sině v kasárnách, avšak již z dáli mohl pozorovat znepokojené výrazi v obličejích velitelů. Overlord jej uvítal a chopil se slova: ,, DeathPainte, do města přicházejí tisíce a tisíce lidí, kteří přemohli v jejich lokalitách své otrokáře, aby se mohli přidat k našemu boji za svobodu. Přinesli s sebou však nepříjemné zprávy o ohromné armádě vedené Atrejem. Mají velkou početní i technickou převahu. Hlavně si musíme dát pozor na letky, proti těm se nemůžeme dostatečně ubránit a mohly by zabít spoustu našich lidí. V hangáru jsme objevili 5 hataků a na 100 letounů. Je - li informace o jejich armádě pravdivá, smetou nás jako nic." Overlord čekal na odpověď, jediné, co DeathPaint pronesl bylo: ,, Mám plán...". Nikdo nechápal co tím myslel, nehodlali se ho ovšem na to vyptávat. Bezmezně mu důvěřovali o tentokrát. DeathPaint se zastavil v širokém portálu. ,, Oznamte všem, kdo se k nám připojí, že vyrážíme do sídla Raova... Za východu slunce opustíme tohle město a vydáme se na cestu.". Velitelé pokynuli hlavou, všichni se rozešli do jiné části města, aby oznámili to rozhodnutí.
Entresta jímala hrůza a do toho se vmísil strach, strach z hněvu Raa. Měl snad uposlechnout Atreje? Kolik mu toho řekl o tom, že ho varoval? Věděl jistě, že trest ho nemine... V hlavě se mu přemítaly myšlenky, když v tom si uvědomil že je u cíle, přistával u Raova chrámu. Hned po přistání ho zatkly jaffské hlídky a odvedly jej do chrámu k Raovi. Poté už následoval jen nekonečný srdcervoucí řev...
DeathPainta následovalo více lidí než myslel. Mohlo ich být snad 200 000 a zpávy o tom, že se přidávají další rostly. Jeho rozhodnutí, vydat se do chrámu goaulda, se těšilo velké slávě. DeathPaint však stále méně myslel na lid, tím více se jeho mysl upírala ke Kentoyi, kterou měl pořád po svém boku. Byla zlá doba a chtěl ji mít pro pocit klidu stále u sebe. Tak putovali 2 dny, než došli k moři. DeathPaint počkal než zmizí rozestupy mezi lidmi a dojdou i ti nejposlednější. Pak se soustředil, zavřel oči, pozvedl pravici a pronášel nějaký text. Né že by to bylo zaklínadlo, prostě mu to pomáhalo koncentrovat mysl. Udělal nejistý krok, pak další a další... Kroky se změnily v plynulou chůzi směrem k moři, oči měl stále zavřené. Vstoupil na vodní hladinu, která jej nadnášela. Chodil po vodě... Druhou rukou pokynul lidem aby šli za ním. Tak udělali a nyní to z výšky vypadalo jako by se na moři vytvořil živý most z lidí na nedalekou pevninu. Fascinující lid sílil ve svém odhodlání zničit tyrana a stále více pociťovali klid v duši, přítomnost DeathPainta v nich vyvolávala pocit bezpečí...
Atrej se stále více přibližoval k armádě vzbouřenců. V mysli se mu střídaly představy jedna za druhou, jak si asi Entrest ,,užil,, návrat k pánovi. Najednou se armáda zastavila. Zmateně proběhl do čela armády aby zjistil co se děje. Úrodná nížina přecházela v poušť. Atrej se zaradoval z pocitu, že se již blíží ke svmu cíli. Opět nasadil zlomyslný úsměv a všichni pokračovali dál přes písečné duny...
DeathPaint vedouce svou svou armádu také narazil na poušť. Vítr neklidně vznášel písek, O kus dál jej zase odhodil a tak se to opakovalo. Jako by v tom viděl skryté znamení. Na té pravidelnosti bylo něco zarážejícího. Neměl však navybranou, dal se do chůze a zbytek lidu za ním.
Nastával večer. DeathPaint se rozhodl, že rozdělají tábor. Vyčerpaní lidé téměř okamžitě lehli únavou, on sám ji nepociťoval a v bdělém stavu stále sledoval Kentoyu, která únavě podlehla také. Opět pozoroval hvězdy. Najednou sebou trhl. Něco se stalo. Zvedl se vítr, Zvuky cikád utichly. Oči se mu zaměřily na něco v dáli. Byla to hvězda?? Ne, přibližovalo se to. Byla to louč. Světlo se zastavilo. Najednou se dalo do pohybu. Teď se ale blížilo rychleji. Nezůstalo u jednoho světla. Objevovala se další a další. V záři tisíců světel se vynořila ze tmy Atrejova armáda. DeathPaint rychle vstal, dal si kapuci kutny na hlavu, v ten moment se rozsvítila. Její světlo rychle probralo ze spánku bojovníky, kteří pohotově lapali po tyčových zbraních, zakňaktelech, zkátka po tom, co měli po ruce. Zbývalo mu pár minut. Svolal velitele. Rychle jim zdělil taktiku boje. Velitelé se odebrali ke svým skupinám armády. Během chvilky se sformovali do bojových oddílů. Atrejova armáda 100 metrů od nich. Povel, jenž vydali velitelé zněl jasně: ,,Palte!!!". Plocha mezi DeathPaintem a Atrejem byla rázem ozářena výstřely z tyčovách zbraní. Nyní přišla na řadu Atrejova letka. DeathPaint odrážel střely z letounů a vrhal je proti nepříteli. Letounů však stále přibývalo. Nezvládal nápor takového množství. První vlnu Letounů odrazily na poslední chvíli letci DeathPainta. Ten opět posbíral síly na druhý střet. Atrej vystrašen jeho silou poslal do boje všechno co měl. Jeho armáda se stále posouvala ku předu. Jednotliví lidé a jaffové se začali ohánět tyčovými zbraněmi. DeathPaint si náhle všiml, že Kentoya zmizela. Náhale se v něm oživl strach. Byl zmatený. Atrej zahlédl jeho zmatený pohyb. Chtěl využít situace. Měl málo času. Z vaku, který měl u sebe vytáhl nádobku. S ní teď běžel za svým úhlavním nepřítelem. DeathPaint stále hledal svým bystrým zrakem Kentoyu. Pomalu se otočil ale to už jen viděl jak se na něj skokem řítí Atrej, který v ruce držel hada, goaulda. DeathPaint nestihl zareagovat. Stalo se však něco strašného, něco horšího než kdyby zemřel. Mezi něj a Atreje se postavila Kentoya. Zmatený atrej ji srazil k zemi. Goauld našel hostitele.DeathPainta ovládla zuživost. Ocelovým stiskem popadl Atreje. Pak odhodil jeho nehybné tělo do písku kolem. Jaffové se zhrozili nad smrtí svého velitele a dali se na bezhlavý útěk. DeathPaintova armáda bouřlivě jásala nad vítezstvím. Jen DeathPaint stál jako kámen u zkrouceného těla Kentoyi. ,,Přece jen se dá nějak zachránit.." pomyslel si. Náhle zahlédl krev. Zvedl Kentoyu. Její hlava se rozbila o ostrý kámen. Byla mrtvá. Propukl u něj neovladatelný hněv. Křik se linul a ohlušil jásot. Rozběhl se s tělem Kentoyi. Musí ji dopravit do sarkofágu. Musí splnit její sen o svobodě lidí! Zloba jej ovládla velmi rychle...
Etapa čtvrtá
Pád zla?
DeathPaint nevnímal čas, nepociťoval únavu, hlad ani žízeň. Hnán láskou a nenávistí se přibližoval Raově chrámu v Gíze. Každý, kdo se mu postavil do cesty byl odstraněn. Chvíli šel, chvíli běžel. Nikdy se však nezastavoval. Tělo Kentoyi přikryl svou kutnou, aby ji nevysušoval a nespálil silný sluneční svit. V dálce viděl vrcholky pyramid, na jedné byla mateřská loď. ,,Ra se nachází na Zemi! Skvělé..." pomyslil si.
Mezitím DeathPaintova armáda...
Velitelé se sešli aby projednali situaci. Věděli, kam DeathPaint bude směřovat. Potřeboval Sarkofák. Vytoupili před armádu lidu. ,, DeathPaint, náš vůdce směřuje k sídlu falešného boha. Půjdeme tam také!!" Jak už by se dalo po všech těch proslovech čekat, lid opět hlasitými pokřiky souhlasil. Vyrazili tedy do Gízy...
DeathPaint za sebou nechával spoušť. Mrtví jaffové. Zničené překážky. Nikdo jej nedokázal zastavit. Nyní se dostal do Raova chrámu. Něco tu nehrálo. Trůn byl prázdný. To bylo podivné. Nikam jinam Ra nechodil. Celý chrám byl vlastně prázdný... Neměl čas zkoumat proč tomu tak je. U stěny uvoděl sarkofák. Rychle k němu přistoupil. Dovnitř vložil tělo Kentoyi. Kutnu přehodil opět přes sebe. Náhle něco uslyšel. Otočil se. Byl obklíčen snad 30ti jaffy. Všichni na něj mířili. Za nimi stál Ra. Neměl odvahu předstoupit blíž. Jeho armáda prchající z bojiště mu podrobně vysvětlila, co se stalo. Nehodlal riskovat. DeathPaint musel jednat. Nesměli jej zajmout, protože pak by zotročili Kentoyu. To nemohl dopustit. Vyčkával. Nikdo se neodvářil zaútočit na něj. On nechtěl riskovat a čekal...
Náhle se chrám otřesl v základech. Ra se rychle postavil k transportním kruhům a vzápětí se přenesl na mateřskou loď. Venku probíhla bitva. DeathPaintova armáda přiletěla v hatacích a letounech. Zbytek pohodoval pěšky. Bombardovali kasárny a a vlastně celé okolí. Všude byl zmatek. Toho DeathPaint využil. Prudkými pohyby rukou přímo roztrhal nepřátele okolo něj.
Teď se ozval o mnoho silnější otřes oproti těm ostatním. Mateřská loď bombardovala z orbity Země povrch Raova sídla. Tisíce a tisíce mrtvých při každém zásahu. Kentoya procitla k životu. DeathPaint ji vzal do náruče a spěšně s ní utíkal k bráně vedle chrámu. Zadal adresu. Brána se aktivovala, ale DeathPaint upustil Kentoyu. Neudržel rovnováhu následkem zřícení chrámu, který byl bombardováním právě zničen. Kámen z té mohutné stavby trefil DeathPainta do páteře. S velkou bolestí se zvedl. Naposledy políbil Kentoyu, přikázal jí, ať projde bránou, kterou se hrnuly davy lidí. Pak se rozběhl ke zřícenému chrámu. Našel místo s kruhama a paprsek světla jej dopravil na loď. Co se stane? Dokáže zabít Raa? Kentoya nehodlala odejít. S napětím sledovala dění okolo sebe. Zahlédl ji bojující kaprik. Věděl, že Death Paint určitě chtěl aby byla v bezpečí. Z nebe se řítila další sprška střel. Rozběhl se proti ni a strčil ji do brány. Sám zůstal ležet ka kamenné zemi. Sledoval střely. Brána se zavřela a nastala tma...
Pro NOD Marty92
Komentáře
Přehled komentářů
jsem se toho konce nemohl dočkat
vážně pěkná práce Márty
hehe
(Chalda, 13. 2. 2009 21:25)
moc velká pochvala ...
takovejhle příběh prostě dokáže zaujmout
a teď dávejte pozor :-D marty i TA napsali takovejhle román takže se koukejte jak se hezky ztrapním na mym příběhu :-D
Skaredy pribeh
(Entrest, 13. 2. 2009 20:25)Ani trosku se my nelibil :-( Takove pribehy uz nechci :-) Kazdopadne rentgenove morce respekt :-)
...
(kožy, 12. 2. 2009 17:44)výborný márty ale příště dej pro kožyho víc obrázků:-D těším se na další příběh
RE: TA a spol...
(Marty92, 12. 2. 2009 15:20)
No tak TA nepřeháněj. Na tebe nemám ani zdaleka. Ale tak dělal sem co sem mohl.
Jinak anubise zmíním někdy příště :D
A omlouvám se za pravopisné chyby. Po těch hodinách sem už nebyl schopen číst to znovu.
Vyborné
(Buh_Anubis, 12. 2. 2009 14:56)No je to dobry lepsi nez sem cekal :-D ale chybi vam tam postava Anubis :-D ale i bez toho to byl dobrej pribeh
Wow
(Ghallík, 11. 2. 2009 23:16)Strašně zajimý poutavý příběh=) A tajemné zakončení:P Prostě luxusní povídka=) Nevím žadnou chybu nevidím ani žadná není=) Jen tak dál a už spisuj další:)
moooc pěkný
(Crusher, 14. 2. 2009 16:58)