Kapitola 1.
Dávná minulost
Bylo tomu dávno. Pradávno. Lidé už zapomněli jaké věci se udály. Byly to pro lidstvo nejlepší časy, které kdy mohlo zažít. Většina tehdejšího lidstva byli Antikové a jejich potomci. Antické vědomosti a technologie dokázaly vytvořit ráj, avšak byli zde i jiní. Jiní co nechtěli mír. Co chtěli vládnout. Lidstvo bylo po vesmíru rozprášeno. Nebyl kdo by je sjednotil. Nebylo proč. Vznikaly osady se starosty a starostkami, radními a úředníky. Rozvíjel se obchod, pořádaly tehdejší sporty. Pro obyčejného smrtelníka to byl ráj. Avšak pro Antiky, kteří tohle vytvořili to bylo peklo. Po staletí táhnoucí se válce s Ori, jim přibyl nový nepřítel ve vlastní galaxii. Byly si vědomi, že jeho moc sílí, ale nemohli nic dělat. Součástí smlouvy s Ori bylo nezasahovat do tohoto pozemského ráje. Na oplátku Ori tento „ráj“ nenapadnou.
Antikové věděli že jednoho dne přijde jejich konec, ale ani jeden z nich nespekuloval kdy. Nemohli tušit že jejich zánik bude brzký. Co se má stát, stane se.
Jejich nepřítel byl tvor vysoce inteligentní, úskočný a opatrný. V jeho dětství vznikal ráj, on i jeho rodina byli velice šťastní že budou moci v něm žít. Osud tomu však nepřál. Při přesídlení z jejich domovské planety, byla jejich loď zasažena antickou střelou. Střela byla aktivována dítětem na palubě jedné z přepravních lodí. Střela zničila druhou loď a všechny na ní zabila. Jen jediný chlapec přežil. Toho dne, přišel o celé příbuzenstvo. U jejich hrobů pak přísahal pomstu, ale jak se zdálo byl ve špatnou dobu na špatném místě. Kontaktovala ho tajná společnost, nazývající se též NORDICA, ta měla v plánu nedovolit vytvoření ráje. Chlapec souhlasil s jejich požadavky, v té chvíli myslel pouze na pomstu, netušil nic o oběti co podstoupí, ani že jeden z představitelů Nordici je otec dotyčného dítěte, které mělo na svědomí smrt jeho rodiny. Ani v jeho nejhrůznějším snu by ho nenapadlo, jak se mu změní od té chvíle život.
Lamycka, vládce NORDICI, ho předvedl před kulatý kruh vyzařující zelenou záři. „Tohle Tě navždy změní, opakuj po mně,“ A on opakoval: „Já Chalda, počat v záři Luny, syn apacerův a Imin, přísahám že budu chránit naši věc. Slibuji že budu ochraňovat naši víru a všechny nepřítele zabiji.“. V ten moment netušil že je nesmrtelný, že se mu dostalo magické moci živlů, zase myslel jen na pomstu. Chalda „pracoval“ dobře. NORDICa ho brala, ale věděla, že pokud nebude mít příležitost k pomstě obrátí se proti nim. Chalda byl, ovšem pár kroků napřed. Věděl že to osudné dítě, které nazývali diblik, je synem jednoho z představitelů NORDICi a tajně plánoval jeho vraždu.
Jak se to stalo, už lidstvo zapomnělo, ale ví, že té hrůzostrašné noci padli všichni členové NORDICi, až na jednoho – Chaldu. Jeho touha po pomstě byla ukojena, avšak chtěl nyní moc. A tu mu měli zaručit tři dávní čarodějové. Dragon, Bajo a Mision, čarodějové kterých se celý vesmír obával. Bojovali o sílu a zvítězili a získali nekonečnou moc, ovšem než ji stihli pohltit, byli poraženi ochránci, každý proto vlastnil jen omezenou moc. A jejich prokletí spočívalo v tom, že i když měli přístup k neomezené moci, směli ji propůjčit pouze nesmrtelnému a nesměl mít jejich krev. Čarodějové tudíž nemohli převést moc na sebe, ani své potomky.
Chalda o nich samozřejmě věděl, a proto je také ihned kontaktoval. Slíbil jim tří kouzelné meče – Klarent, meč ohně, Excalibur, meč vody a Pays, meč země. Čarodějové nabídku přijali a propůjčili mu dávnou moc. Chalda najednou ovládal většinu galaxie, jeho vojska nemrtvých nemohla být poražena, až na jedné planetě, potkal jistou čarodějku, před kterou i jeho moc vybledla. Jmenovala se Cassie, překrásná čarodějka, ovládající moc vesmíru. Chaldovi se podařilo ujednat smír, i když nebyl zrovna nadšen. Cassie ho donutila, aby odevzdal svoji moc, že ona udělá to samé. Dobře věděl, že pokud ji neodevzdá dobrovolně, jednoduše mu ji sebere. Neměl na výběr.
Jak bylo domluveno, tak se i stalo. Byly vytvořeny dva mocné prsteny, které nemohly být zničeny, jeden byl zasvěcen zlu a temnotě a druhý lásce, světlu a míru. Nositel těchto prstenů měl i jejich moc. Chalda získal prsten zla – Tenebres a Cassie prsten světla – Bonté.
Antikové se ho báli a on to věděl. Smlouva s Ori byla pro ně vším. Když ovšem vytvořil armádu a začal s ní dobíjet ráj, nebylo možné jinak než jednat. Antikové seskupili vojska a vtrhli do ráje. Následky souboje s Chaldou byli fatální, většina ráje zničena, ale Chalda byl zabit, bohužel prsten se ztratil. Antikové však ještě netušili, že tohle je úplný konec. Ori následně seskupili vojska a porazili Antiky. Cassie, tohle věděla a nechtěla jejich konec. Zasáhla mocí svého prstenu, místo zlepšení se ovšem stalo že Ori i Antikové, ale i ona byli nenávratně odsouzeni k záhynu. S nimi pak i ráj. Jediné co přežilo byly dva prsteny, čekající na další majitele.
Kapitola 2.
Nevinná dívka
Mnozí lidé zapomněli, co se stalo. Dále žili a to teď pro ně bylo hlavní. Už spoustu generací nezažilo blaho, a v posledních dnech vůbec ne. Ve vesmíru se rozmohli nové rasy, jako nejagresivnější se ukázali Replikátoři a Goauldi, těmto rasám se postavili Tauri a Asgardi. Válka mezi touto čtveřicí devastovala vesmír, i když je tauri či asgardé zachránili před jejich nepřáteli, tak vládla bída. Spoustu lidí umřelo. Spoustu ras zmizelo z povrchu, dokonce i replikátoři byli poraženi, ale za cenu ztráty asgardů. Lidé žili ve strachu z toho co se stane příští den. Pouze doufali že jejich planetu, tyto dvě rasy vynechají.
Goauldi prohrávali a tauri to věděli, proto je donutili bojovat o přežití na planetě alcared. Byla to planeta obývaná mírumilovnými Noxy. Noxové byli znepokojeni, avšak nehodlali zasahovat. Bitva přišla náhle a nečekaně, k planetě směřovaly z jedné strany lodě goualdské a z druhé pozemské. První střety poznamenaly jen vesmír, ovšem při dalších trpěl povrch planety. Planeta umírala a Noxové s ní. Ani jedné straně na nich nezáleželo a noxové dále umírali. Zahynula většina populace a ti co nezahynuli odvlekli Goauldi nebo Lidé. Ani jedna strana nevyhrála, když viděli že planeta umírá, rozhodli se prostě odletět. Nebylo o co bojovat.
Planeta se pomalu začala měnit. Povrch se přetvářel a život mizel. V jedné noxské vesnici ovšem jedna malá dívka přežila. Viděla smrt svých druhů, její oči byly pokryty slzami. Seděla u své milované matky a v hloubi duše se v ní ozvali pudy, které noxové dávno zavrhly. Její oči se změnili v tajemně modré. Naposled políbila matku a z její truhličky vytáhla prsten – rodinné dědictví, to jediné co jí zbylo. Její rodina si to předávala generace po generaci, ona ho měla zdědit za několik desítek let od své matky. Teď musela opustit planetu. Zamířila k bráně.
Co to? Brána byla pohřbena pod troskami, nebylo úniku. Dívčiny oči se začly opět plnit slzami. Byla odsouzena k smrti? Náhoda tomu přála, či to byl její osud. Ale chtěla se naposledy rozloučit a tak otevřela krabičku a nasadila si prsten. Tu ji rázem pohltila velká záplava pocitů a myšlenek. Její oči se přivřely a viděla záblesky. Viděla muže s meči, starce s bílou holí, chlapce nesoucí prsten, oheň, ohnivé oko, draky, rytíře, trpaslíka a velikou moc a zkázu. A ještě někoho viděla ženu, co jí byla velice podobná. Byla to její dávná příbuzná – Cassie.
Když se probrala z šoku, cítila jak se kolem ní tvoří obal, něco jako štít. A tento štít se rozrůstal, zanedlouho pokryl povrch celé planety. Planeta jako zázrakem začla vzkvétat. Celá zarostla zelení. Začaly se tvořit stromy. Lika nemohla uvěřit, její jméno se vyrylo na prstenu. Cítila že má velkou moc. Ovšem byla i velice zesláblá. Proto ulehla na zem a ze země vyrostla postel a obrostla ji. Ulehla a usnula dlouhým klidným spánkem.
Uplynulo několik dní. Mezitím planeta kompletně zarostla. Lika lehce vstala a nadechla se. Cítila svěží vzduch obohacený pachem přírody. Cítila se ale nějak jinak. Rozběhla se ke studánce a tam se objevil její odraz. „To snad né! To není možné!“ vykřikla zděšením. Během pár dní zestárla o několik let teď jí bylo tak 20 – 21 let. Pomalu se začla smiřovat s tím jak vypadá. Nedalo se nic dělat. Změnila se taky jinak. Cítila že má velikánskou moc. Jen pohybem ruky se vytvořil hučivý vítr, její šaty se rázem změnily na blankytně modrá.
Po několika dnech zkoušení svých dovedností už uměla spoustu věcí. Dokázala vytvořit život a z něj potravu, měnit barvu svých šatů, vlasů, očí, kůže. Zvyšovat a snižovat teplotu na planetě. Vytvořit jakýkoliv předmět. To ji děsilo, ale zároveň přivádělo v úžas. Rozhodla se že tuhle moc použije k ochraně lidí. Tak stvořila loď a několik členů posádky. Vyrazili do vesmíru. Planeta vzdalujíc se za nimi se smrskávala a oni dále letěli až viděti nebyla.
Kapitola 3.
Krutý bojovník
Na povrchu planety ThenXus zazněla zpráva: „ Našli jsme to pane, za 5 minut budeme u Vás.“. Byla to planeta vlastněná Lordem ThX, často přezdívaným jako ThX. „Konečně, bude síla vesmírů jen má!“ vykřikl ThX s hlasitým smíchem. ThX byl dávný válečník, jeden z potomků Chaldy. Věděl vše o prstenu moci, ale jeho otec byl ničitel. Nehodlal přenechat ThXovi své uzemí, proto ho ThX nemilosrdně zavraždil. Byl statné postavy s velkýma černýma očima. U pasu nosil Excalibur, jeho otec nejen že byl tyran, ale také porazil Misiona, jednoho z čarodějů dávné doby. Dragon a Bajo mu za to přísahali pomstu, ale nezmohli se na ni. Jejich protivník byl příliš mocný. A teď je mocný ThX.
Stráže konečně přinesly ocelovou krabičku. „Tak je to tady. Konečně budeš jen můj“. Nasadil si prsten a hlavou jako by mu projelo tisíce jehliček. Zažil to samé co Lika na své planetě. S tím rozdílem že on viděl armády, vojska linoucí se kam oko dohlédne, vraždící bestie. Také kolem něj se utvořilo pole, ale tohle pole způsobovalo že planeta vyschla. Z nádherného Nag. Obra s měsícem se stala vyprahlá planeta. „Jak je to možné?!“ rozčiloval se ThX, nebylo mu to však nic platné. Pociťoval ovšem nejet smutek, ale spíše radost! Ano, byla to radost ze zániku planety! Radost co mu prsten dodával. Mávnutím ruky planeta explodovala. „Můj pane, jste opravdový bůh.“ Poklonil se jeden z Jaffů a za ním všichni na celé mateřské loďi. Náhle ThX upadl do spánku, byla to cena za poskytnutí moci. Neměl však bezesný spánek, viděl spoustu vizí.
„Pane, pane proberte se.“ Budil jaffa Sokar ThXe. Konečně se ThX vzchopil, viděl svého předka, jak k němu přišel bílí čaroděj a žádal pomoc. Viděl armádu co útočila na bílého čaroděje a viděl taky Cassii, v několika záblescích. Prsten mu nyní poskytoval moc, ale i vědomosti a vzpomínky všech co ho nosili. Náhle si něco uvědomil. Zaklesl do trůnu a rozkázal letět na planetu Aria.
Tušil co se stalo. Někdo našel a získal moc druhého prstenu, pociťoval to, ale nemohl ho lokalizovat. Věděl že jediný Goauld co má větší vědomosti než on je Atrej. Byl jeho poslední naděje na odkrytí majitele druhé prstenu. Věděl že jeden prsten je velice mocný, ale mít oba dva, to by znamenalo mít neomezenou moc! A po tom toužil! Musí ji mít! Pak se opět zamyslel, ale co když mně nositel druhého prstenu porazí? „To není možné! To se nestane!“ přemýšlel nahlas. Atrej mi pomůže.
Atrej byl jeden ze starobylých vládců soustavy, nikdo přesně nevěděl jak je možné že žije tak dlouho v jednom hostiteli, někteří tvrdili že je čaroděj, jiní že si vybírá hostitele podobné tomu prvnímu. Nikdo by si ovšem nepomyslil že Atrej není Goauld! Jen jediná osoba ve vesmíru to věděla, noxská dívka Lika. Dívka kterou Atrej nadevše miloval, udělal by pro ni cokoliv. Atrej byl starobylý, to ano, ale on zažil ještě dobu pádu obou prstenů. Byl to nesmrtelný antik. Jediná Lika tuhle pravdu věděla, ale ne celou. Zamlčel jí že to on byl na straně Chaldy a že i jednu dobu nosil prsten zla – Tenebres. Nemohl jí to říct, bylo to zlo, které ho ničilo, prsten mu ovšem propůjčil vědomosti a ty si už nevzal. Nikdy nepřišel na to proč to prsten udělal, ale věřil že je jeho služebník.
Na orbitě Arie se objevila mateřská loď ThXe. Ihned poté se ThX přenesl kruhy do chrámu slunce v kterém Atrej trávil většinu času. „Tady jsi! Musíš mi pomoc!“ rozkřikoval se ThX. „Vydrž, uklidni se a řekni co potřebuješ“ uklidňoval ho Atrej svým hlasem. „Mám Tenebres podívej se! A někdo odhalil i Bonté! Cítím to! Musíš mi pomoct!“ při tom zuřivě máchal rukama před Atrejem. Atrej při zmínce o prstenech ožil: „Použil jsi jeho moc?“ „Ano použil, a je neskutečná, ale neumím ho využívat, vím že ty víš jak na to! Musíš mi pomoct! Někdo probudil Bonté! Musím ho zabít a vzít jeho prsten!“ „Mlč!“ vykřikl Atrej. ThX překvapen rozrušeným Atrejem radši ztichl. Náhle se mu ovšem zatmělo před očima. A viděl loď Liky, jak směřuje k Arii. „Mám to!“ vykřikl a přemístil se zpět do lodě. „Co má?“ opakoval si Atrej otázku.
ThXova loď se vydala do hyper-prostoru. Ale vyskočila hned za radary Arie. Bytost vlastnící Bonté brzy dorazí a on jí vezme prsten, bude největší vládce vesmíru!
Kapitola 4.
Síla lásky a moc prstenu
Lika se náhle zastavila uprostřed chůze. Náhle se jí před očima vybavila tvář ThXe, neznala jej, ale viděla prsten. Najednou se jí oživili vzpomínky na Chaldu a na prsten temnoty – Tenebres.
„Má paní, jsme zde.“ Oznámil stromový ent, strážce, Lice. „Tak je to tady. Ihned zamiřte k Arii“. Rozkázala Lika. Její oči a šaty začli mít jasně zelenou barvu. „ Je to tady.“ opět si pomyslela.
V tu chvíli Atrejovi všechno došlo. Zachytil na radaru Ličinu mateřskou loď. „To ne, proč ona? Proč se to muselo stát?“ bručel Atrej. Atrej vždy klidný s chladnou hlavou, byl nyní velice rozrušen. Věděl že ThX je nedaleko a že tím že je tu Lika a má Bonté že jí hrozí nebezpečí, taky si ovšem připouštěl možnost, že větší nebezpečí hrozí Lice od něj. Už při zmínce o prvním prstenu ho jeho tělo přestalo poslouchat. Co se stane až se bude dotýkat Liky? Dokáže se ovládnout? Vůbec netušil co se stane.
„Teď to přijde, konečně budu vládce všeho!“ těšil se ThX. „Pane vše připraveno“ hlásil jaffa Sokar. Všechny síly ThXe se shromáždily, buď teď nebo nikdy. Všichni tři to věděli. Tento den se zapíše do dějin, ale jak to se netušil nikdo odhadovat.
Lika se teleportovala do chrámu světla, Atrej už na ni čekal. „Musíš odejít, ihned! Nechci Tě ztratit.“ Křičel už z dálky Atrej. „Neodejdu, nenechám Tě tu. Navíc mám neskutečnou moc a vím že on ji má také. Neopustím Vás! Budu bojovat!“ při těchto slovech se Ličiny šaty zbarvily do ruda a stejně tak i vlasy a oči. „Pak si vezmi tohle! A buď opatrná!“ brečel Atrej a podával jí Klarent – meč ohně. „Děkuji a budu!“ rozloučila se Lika a vrátila se na loď.
Mezitím už loďstvo ThXe obklíčilo Ličinu loď. „Nemáte šanci vyhrát! Vzdejte se!“ křičel Sokar, ale žádná odpověď. „Palte!“ vykřikl ThX, věděl že prsten se nedá zničit. Ale palba minula se účinkem! „Znovu!“ už řval ThX po Sokarovi. „Pane naše střely nezabírají!“ omlouval se Sokar. Ale na to ThX nebral ohled. Náhle z Ličiny lodě vyšlehl zelený paprsek. A zničil všechny ThXovy lodě až na jeho mateřskou. „Můj pane!“ zíral Sokar. „Vezmi si kluzák a leť pro Inspireho a ostatní!“ vykřikl ThX.
Těsně po tom se Lika objevila před ThXem. „Tak se konečně setkáváme! Dnes zemřeš!“ pronášel ThX spolu se smíchem. „Uvidíme kdo zemře.“ A Lika se ještě více rozzářila tentokrát do tmavě fialového odstínu. „Co to je?“ udiveně uskočil ThX, když Klarent udělal výpad proti jeho tělu a ošklivě mu pořezal ruku. „Kdo ti dal Klarent? Kde jsi ho vzala?“ rozkřikoval se ThX. A ostře uskočil a vytasil Excalibur. Bojovali předlouho, ale ani jeden neměl převahu. Lika měla potrhané šaty, které teď místo toho aby zahalovaly, tak odhalovaly její překrásné tělo.
„Chmm, dej mi prsten a nechám si Tě jako milenku.“ Nabídl ThX Lice. „Ani ve snu.“ A Ličino tělo se zahalilo do nových tentokrát bledě modrých šatů. „Jak to jen ta ženská dělá?“ pomyslel si ThX. Zamyšlený si nevšiml Ličina výpadu do jeho levého boku a tak ho Klarent ošklivě zasáhl, skoro upustil meč. Začal dělat kroky dozadu. „Vypadá to že už jsme u konce“ ušklíbla se Lika což se k ní vůbec nehodilo. „To nééé!“ vykřikl ThX, kolem kterého se objevila zlatá záře a teď se rozběhl směrem k Lice. Tohle Lika nečekala ustoupila krok, ale při tom upustila Klarent a upadla na zem. ThX s vítězným pokřikem „Uááááá“ připraven zasadit poslední ráno. Najednou se všude rozhostilo ticho. Oba dostali stejnou vizi. Viděli....
Oba se probrali, viděli co se stalo minulému ochránci prstenu..ThX rozhodnutý získat druhý prsten, pozvedl meč. Ale co se stalo bylo ohromující, ThX neudeřil...Na jeho krku se objevila špička meče. Byl to Pays. O co větší překvapení bylo kdo byl jeho držitelem. Atrej, lidumil a obránce zavraždil ThXe. Lika nemohla uvěřit. Byla si vědoma co pro ni Atrej udělal, ale Atrej nešel za Likou. Uťal ThXovi hlavu a pak udělal co by Liku ani ve snu nenapadlo. Nasadil si jeho prsten. Náhle se kolem něj objevila zlatá záře a on ostře zaútočil na Liku a roztrhl šaty po celé délce těla. Lika nyní před ním stála zcela nahá. Atrej se napřáhl k úderu, ale neudeřil. Nedokázal to. Lika, dívka kterou miloval teď před ním stála jako nahá vyspělá žena. Nedokázal ji zabít. Byla pro něj vším. Uvědomoval si co se právě stalo. Za několik okamžiků prsten ovládne jeho tělo a zabije tu krásnou bytost před ním. Atrej se přiblížil k Lice, ta jen koukala a plakala, netušila čeho je Atrej schopný. Atrej ji dlouze políbil a pak otočil Pays proti sobě. A zarazil. „To néééééééé!“ křičela uplakaná Lika, ale bylo pozdě. Atrejovy oči se začli zbarvovat do šedé.
Lika se celá zbarvila do černé. V žádném případě nechtěla, aby to takhle skončilo. Nemohla tomu, ale zabránit nebo ano? Najednou se jí v očích mihla jiskřička. Pozvedla ruce vzhůru a kolem ní se tvořilo barevné spektrum světla, které ji za chviličku zcela zahalilo. Najednou se spektrum rozplynulo a Lika byla pryč. Kde je? Co se jí stalo?
Kapitola 5.
Konec dobrý, všechno dobré
Meč zrovna oddělil hlavu od ThXova těla, když v tom se objevil před Atrejem a Likou vzdušný vír. Vír přibýval na intenzitě, Atrej ovšem nečekal, přistoupil k Lice že jí dá poslední polibek. Co se však stalo nečekal. Lika mu zmizela před očima. Ve zděšeném výrazu ve tváři byl vidět strach. „Co se s ní stalo? Musí jí najít!“ říkal si sám pro sebe. Může ji ovšem zachránit? Není už pozdě?
Už, už to vypadalo že to Atrej ukončí. „Zažil jsem moc špatných věcí, možná by bylo lepší kdybych...ne to ne.. a nebo jo?“ ptal se sám sebe Atrej. Když v tom se to stalo. Vír se opět objevil, ale tentokrát ve větší síle. Atrej uskočil. Jdou si pro něj? A kdo si pro něj jde? Tu se zjevila známá tvář, byla to Lika. „Uaa.“ S úžasem v očích se Atrej na nic víc nezmohl, podlomili se mu kolena. „Atreji všechno bude dobré.“ Vlídně se na něj usmála Lika. Záře pohasla a vítr ustal. Objala ho a dlouze začla líbat. Atrej byl v sedmém nebi, už nevěřil že se s ní někdy setká. Natož tohle.
„Ještě něco musíme udělat.“ po dlouhé pauze promluvila Lika. Vzala svůj prsten a vytvořila kolem sebe vír, najednou byla ona i Atrej na povrchu planety Alkohol, hlavní planety Chaldy na které byly prsteny stvořeny. Lika vytvořila ohnivou kouli a ta udělal díru do země, v díře byla vidět žhavá láva. Sundala si prsten a hodila ho tam. „Teď ty.“ pronesla klidně. Atrej dlouho váhal, má zničit něco tak mocné? Ale jo pro Liku to udělá! Láska opět zvítězila nad silou prstenu, sundal si prsten z prstu a také ho hodil po chvíli se oba rozplynuly a díra se uzavřela. Prsteny moci byli zničeny. Atrej objal Lika a dlouze ji políbil. „Jsme rád že to takhle dopadlo.“ „I já Atrejíku, i já.“. A pak prožili dlouhou vášnivou noc. A ta rozhodně nebyla poslední.
END
Poznámka Autora:
Zkouška co všechno zvládnete přečíst a co vydržíte. :-) Tento příběh v přetvořené formě o mně a mé velké lásce, bez drobností a samozřejmě ne ve vesmíru:-), jsem vytvořil na státním kole literární soutěže v ČR. S ním jsme také zvítězil.:-) Tak uvidím jak se Vám bude líbit. Věnuji ho všem co milovali a budou milovat. Také všem mým přátelům, hlavně Martymu, Atrejovi, Ghallovi, Lordovi ThX. Speciálně je pro mého kámoše co to se mnou dlouho táhne Sokiho, kterému přeji aby se mu to konečně povedlo. V neposlední řadě je věnován hlavní hrdince inteligentní a krásné ženě sgo Lice. Využiji prostor k tomu, abych požádal Liku o její icq, které se marně snažím již dlouho získat:-) Tak mi držte palce.:-D
P.S. Děkuji všem co přidají komentář a přečtou to dokonce :-).
Pro NOD
Temný Apofis
Komentáře
Přehled komentářů
Nemam slov,opravdu nemam slov,dech se mi taji.Dekujeme:)neuveritelny pribeh:)
juuu
(Cassie, 21. 2. 2009 17:23)
To by som nebola ja, aby som co sa dalo neskazila :)
Fakt kraaasny pribeh, ktory vychadza z hlbky srdca =D
wonderful
(Sokar92, 21. 2. 2009 14:51)
Kde na ty napady chodis? Fakt moc dobry jen tak dal:-)
Lačes
(Ghall, 19. 2. 2009 21:29)Prostě na tohle neexistují slova napsat něco co člověka drží od prvního do posledního slova dokáže málokdo...skvělé pasáže poutavý a napinavý:P Prostě jsi Mistr svého Oboru=) Nic krasnějšího jsem doposavad nečetl...=)
Nadhera
(Buh_Anubis, 19. 2. 2009 20:59)No TMko musim uznat ze todle byl vybornej pribeh vazne dobry jen tak dal hodne me to zaujalo tak jakmile udelas dalsi byl bych rad si ho precetl este jednou gratuluji byt to pribeh plny lasky a jako obvikle i niceni XD
Nemám slov
(Marty92, 19. 2. 2009 20:35)Tak tohle si zaslouží hodinový potlesk ve stoje :). Nádherné dílo. A já tímto moc děkuji TA že nám píše tak jedinečné, nádherné a prostě nejlepší příběhy. Děkuji... :)
Paráááda
(Lord_ThX, 19. 2. 2009 20:31)
Super super super super a super..;-)
Moc pěkné "Pohádky"..rád to čtu
óóó
(Asterix, 22. 2. 2009 0:40)